Moje operace nohy 24.3.2009
Tak 24.3.2009 jsem šla na operaci z kotníkem. Operovali mě 2 hodiny a říkali žeto byla hrozně náročná operace. Měla jsem tam uplně urvanou kost která mi tam cestovala, tak ju museli dát pryč a místo toho mi dali umělou. Jinak tu druhou kost tu ještě moji zdrou museli očtípat aby to pořádně zrostlo. Tak kvůli tomu tady nejsou ani nějaké články o Ervičkovi protože teďka k němu nemůžu. Hrozně mě to mrzí že nejsme spolu, ale stím člověk boužel nic nenadělá. A ještě vůbec nevím kdy za ním budu moct jít. Teďka se o něho stará děda a maminka, kterým moc děkuji. Jinak zítra Erviček má narozeniny a hrozně bych si přála sním být tak doufám že se mi to vyplní.... A dopíšu sem aj nějaký článek o jeho narozeninách.
Hrozný pád Ervička 28.11.2008
Po dlouhé době jsem mohla zase ke koním, to bylo v sobotu 29.11. Hned jak jsem se probudila nic jsem neměla v hlavě něž Ervička a co budeme spolu dělat atd... Jak jsem došla ke koním tak jsem si Ervušátka vyčistila a hodila jsem ho do vyběhu, ale tam se to stalo to co se stát vůbec nemělo. Erviček jak dělal blbosti a vyhodil si zadními nohama, tak mu přední nohy podjeli a spadl sebou. Ještě chvílu běhal po ohradě, vůbec jsem nevěděla že se mu něco stalo. Až se ke mě otočil tak jsem to uviděla celá jsem ze zelenala a málem jsem ondlela, ale strach že mi umře byl horší v ten moment mě nic nenapadlo jen to že mi može umřít. Tak jsem ho šla chytit a podívat se co se mu přesně stalo, měl celou nožku od krve a vysela mo kůže a maso dolů a ještě mu šla vidět kost, tak jsem ho hned zavedla domů. Abych pravdu řekla nevěděla jsem co mám dělat ani mobil jsem u sebe neměla a nic. Jela jsem honem za dědou aby zavolal veterynáře. A když pán veterynář dojel. Tak jeho první slovo bylo jeto velmi špatné, ale zašijeme mu to a uvidíme co mu to bude dělat. Ervušátko má 6 vnitřních a 7 venkovních stehů... Pán doktor dojel na 3 den a Ervušátka napichal proti tetanu a čistil mi to a dával mu antibiotika. Pak dojel zase na 2 den a to už mu přepichával tetan a dával mu injekci proti bolesti a taky zase to antibiotika... Tak Ervušátko je teďka nemocinkaný na nožku tak se musí léčit, ale to mi vůbec neva jsem ráda zato jak to dopadlo a děkuji hlavně dědovi zato že mě v tom nenechal sám a šel mi poradit co mám dělat.A rodičům je moje velké dík že mi zaplatili veterynáře bez nich bych to nezvládla a že mi ze vším pomáhají Fakt Vám moc děkuji. Ještě na závěr Panu Bubeníkovi že mi ošetřil koníka MOC VÁM děkuji
Náš první velký pád 1.6.2008
Bylo 1.6.2008 kdy byl Děcký den... Řekla jsem si že si vemu foťák a nafotím si zase Ervušátka. Tak jsme jeli spolu na jízdarnu v klidu jsme tam spolu blbli a pak jsem si na něho sedla, ale nečekala jsem že ten to den tak škaredě skončí jak pro mě tak pro Ervička. Obížděli jsme v kroku jízdarnu a zničeho nic začal před Ervičkem mávat chlap s pytlem. Nikdo znás dvou tohle vůbec nečekal, tak se Erviček splašil. Jak se rozběhl cvalem tak pak zakopl a udělali jsme oba dva kotrmelec, Erviček spadl na mě přilehl mi celou levou půlku těle. Chvílu jsme tam leželi a pak se Erviček rychle zvedl a díval se na mě... Hrozně moc se třepal. V ten moment mě nic jinčího nenapadlo že se mi zabil kůň a nebo že má zlomenou nohu, ale jak jsem stoupla tak došel ke mě olízl mě a stál a díval se mi do očí.. Vůbec jsem na sebe nebrala ohled že jsem celá od krve a dobitá a že mám něco z nohou. Chytla jsem otěže a šla jsem povodit Ervička, ale ještě mezi tím jsem se podívala na toho chlapa... A on se mě ani nezeptal jestli mi nic není nebo koníkovi jen se začal smát a pak odešel.. Vodila jsem chvílu Ervička a pak jsem si šimla že má celou pravou půlku hlavy odřenou a zapichlou čelunku od uzdečky v hlavě ... Tak jsem mu to vydělala a šla jsem mu to honem vyčistit. Erviček už byl v pohodě. A já jsem sedla na kolo a jela domů, ale když jsem dojela dom tak jsem měla nohu jak baňu. Hned jsme jeli do nemocnice a tam mi řekli že to mám jenom modřáka že to bude dobrý, ale pořát mi to napuchalo tak jsem šla k jinému panu doktorovi který mi stama vytáhla 4 vodu a po 5 zaraženou krev. A řekl to se střebá, ale nestřebalo spíš zhoršilo. Tak jsem šla teda ke třetímu panu doktorovi a ten mi to rozřezal a vymačkal mi stama zaraženou krev. Dostala jsem třikrát drenážku aby mi stama vytékala sama krev... A nakonec zjistil že jsem měla natrhlí sval.. A říkal ještě chvíli tak jsem mohla být bez nohy.... Jsem moc ráda že to takhle všechno dopadlo. I když já jsem se stím léčila 4 měsíce. Jak říkám lepší 4 měsíce než být bez nohy.... A ještě jsem zjistila že lidi jsou svině teda jen někteří tak si na takové dávejte bacha!!!!!!!!!!!